Současnost
Žhavé novinky
No jo, tak tady to máme, nejnovější akce z Divišky – a věřte, že se tam možná najdete?
První advent - Fotodokumentace z celé akce ZDE
Retro ples - Fotodokumentace z celé akce ZDE
Masopust - Fotodokumentace z celé akce ZDE
Silvestr na nečisto - Fotodokumentace z celé akce ZDE
Decemberfest - Fotodokumentace z celé akce ZDE
La Skala 2023 - Fotodokumentace z celé akce ZDE
Pálení čarodějnic - Fotodokumentace z celé akce ZDE
La Skala 2022 - Fotodokumentace z celé akce ZDE
Souhrn událostí
To zní jako skvělý projekt!
Dokumentace společenského života v Divišově kolonii k tak významnému výročí jistě přináší zajímavý pohled na historii a komunitu v této části Brna.
Témata společenských akcí, která se v dokumentech objevují, jsou nejen vzpomínkou na minulé roky, ale také oslavou soudržnosti obyvatel a jejich společného úsilí o rozvoj a zlepšení místa, kde žijí.
První advent v Divišce
Nádherná tradice, která snad i letos zahřeje srdce i ruce... hlavně těm, co nešetří na svařáku!
Martina Dufková s Libou Pančochovou zajisté nacvičují pěvecké vystoupení, při kterém se zimou třesou
i noty, a skvělý moderátor Radim Pančocha to jistě opět zvládne s přehledem – a možná i v rukavicích!
Díky všem, kdo každý rok rozdávají vánoční atmosféru – a taky doufám, že někdo rozdává teplý čaj.
Mikulášská zábava
Mikulášská zábava v Divišce, to je každoroční mix smíchu a strachu.
Děti se třesou, rodiče se modlí, aby to dopadlo alespoň jako v pohádce.
Čert musí neustále ujišťovat, že letos opravdu někoho odnese, a Mikuláš se mezitím snaží přejít na "rychlé vyjednávání." Anděl, ten pravý mistr úplatků, má v kapse pytel sladkostí na usmířenou.
Pálení čarodějnic
Pálení čarodějnic v Divišce je opravdu oblíbená a tradiční oslava, a v posledních letech si získává stále větší popularitu. Lidé si připomínají tradice a užívají si atmosféru s hudbou, kostýmy a hlavně občerstvením. Z této události se stává skvělý zážitek pro všechny generace.
Další klip 2011
La Skala v Divišce
La Skala v Divišce je zkrátka zážitek, který přetváří Divišácký lom na jedinečný přírodní amfiteátr, kde se klasičtí skladatelé a operní árie mohou volně rozléhat pod širým nebem.
"Liba a Radim Pančochovi jsou zodpovědní za hudební stránku projektu, je patrné, že to mají plně pod taktovkou. Zbytek týmu, složený z nadšených dobrovolníků, maká na celkové přípravě akce–prostě orchestrální harmonie na všech frontách!"
La Skala se stala magnetem, který vytahuje lidi ven, do přírody, a učí je naslouchat klasice tam,
kde vítr tančí mezi stěnami lomu a zpěv ptáků dodává vlastní díl.
Pančochovi a kolegové svým přístupem a pečlivou organizací dokázali, že kultura nemusí zůstávat jen za zdmi koncertních sálů, ale že má své právoplatné místo i pod otevřeným nebem.
"A možná se i jeden či dva diváci přistihnou, jak po skončení koncertu dumají, jestli
ten Beethoven není vlastně fajn."
La Skala 2013
La Skala 2014
La Skala 2016
Retro ples
Retro ples, to je jako časový stroj, který vás přenese zpět do doby, kdy byly účesy větší než televizory a móda měla víc barev než duha! Od roku 2014 se z této akce stal skvělý způsob, jak oslavit minulost, a zároveň si připomenout, že jsme se dostali všichni z období, kdy jsme nosili šortky, pantofle a ponožky.
Každý, kdo se na ples chystá, je vítán v jakékoli kostýmu, který odpovídá myšlence RETRO. Takže pokud máte ve skříni staré disco šaty, flanelovou košili nebo dokonce kostým z nějakého historického filmu, neváhejte! Čím bláznivější, tím lepší!
A pokud si nejste jisti, co na sebe, stačí se podívat na nějaké staré fotky rodičů — jistě najdete inspiraci. Kdo by nechtěl vypadat jako rocková hvězda z 80. let nebo elegantní dáma z 50. let?
Takže, vezměte si své RETRO kousky, připravte se na hity, které znáte nazpaměť, a pojďte užít večer plný smíchu, tance a spousty nostalgie! Kdo ví, možná se objeví i nového partnera na tanci, nebo alespoň někoho, kdo má stejný smysl pro styl jako vy!
Promítání v lomu "Kytice"
Promítání filmu v lomu na skále? To může napadnout snad jedině toho, kdo by si přál, aby mu dramatická příroda Divišáckého lomu sama vyprávěla příběh!
Představte si, jak se padlý soumrak snáší na zarostlé kameny, jak stíny neklidně tančí po starých stezkách. Myšlenka byla jasná: do tohoto nezkrotného přírodního divadla musí vstoupit něco, co s ním povahou ladí. Žádná romantická komedie, žádná akční zápletka – chce to příběh, který se zarývá pod kůži, chce to: Kytici od Karla Jaromíra Erbena.
A pak to začalo. Z reproduktorů se pomalu linula melancholická hudba, její tóny se odrážely od stěny lomu a vracely se k nám jako ozvěna dávných legend. A najednou, jako by sama příroda držela dech. Stromy se nakláněly blíž, aby lépe slyšely, v poryvech větru bylo cosi, co mrazilo. Na plátně se začaly míhat obrazy: lesy zahalené mlhou, tváře zkřivené zoufalstvím, osud, který se nad všemi tyčil jako neviditelná ruka.
Skoro se zdálo, že Karel Jaromír Erben tu noc skutečně povstal ze svých veršů, aby své příběhy šeptal do kamenů, kde zůstávaly věčně zapsané.
Lidé
přítomní v lomu sotva dýchají, někteří si možná ani nevšimli, že jim
chladivý pot stéká po zádech. Každý v tom tichém sboru slyšel vlastní
ozvěnu, jako k nim vyslal přírodu
a ty strašidelné básně na plátně.
Byl to nápad bláznivý, ale nezapomenutelný – výjev, kde příběh a příroda našly svůj společný jazyk
v temnotě a šepotu.
Zabijačka
Akce, která by se dala rovnou přepsat do pohádky – takovou tu, kde se všechno zázračně vydaří, ale cesta k tomu je plná peripetií. Když Eda Smetana, mistr řeznický a gurmán všech dob, dostal popud k tomu, aby před Mikulášskou zábavou udělal pravou zabijačku, chvíli nad tím přemýšlel. A jak to tak bývá, nikdo netušil, jak dlouho ho budeme přemlouvat, než se rozhodne.
Ale jakmile se mu v očích zablesklo, bylo jasné.
"No jasně, že to udělám! Co by to bylo za zábavu bez pořádné zabijačky?" pronesl Eda, když zjistil, že zájem je velký a Divišáci už začínají mít hlad nejen po zábavě, ale i po domácí tlačence. Začal plánovat
a když Eda plánuje, je to něco jako když čert začíná peklit. Mistr řeznický se do toho pustil naplno. Byl to přesně ten typ akce, co by Ladovi přímo sedla do jeho dobových kreseb: sníh, zamrzlé stopy na zemi, kouř stoupající z komína, přičemž někde v pozadí znějí tony zvonů nedaleké kapličky.
A tak se sešli Divišáci – u některých to byly první zážitky s tímto způsobem kulinářské extáze, u jiných to byla tradice, která měla něco do sebe. Mírně přimrzlo, ale sníh už byl všude.
Něco se dělo, v srdci vesnice to vřelo a diváci se scházeli jako v pohádce, očekávající, že to nebude jen obyčejná zabijačka, ale doslova divadelní představení v reálném čase. A sníh začal poletovat jako ve scénáři, všechno vypadá jako z pohádky.
Eda Smetana, držitel nejlepších řeznických tajemství, se chopil nože a vše šlo jak na drátkách. Představte si to: za mrazivého dne, kdy se z každého kouře, který stoupal z kádí, dělaly obláčky, a kolem něj kroužili pomocníci, kteří se s vervou chopili každého úkolu. A jak to bývá, diváci se shrnuli, někteří jen zúčastňují, jiní se přímo účastní.
A najednou, jako kdyby na znamení, začal sníh padat silněji. Po chvíli se vše ztrácelo v bílém závoji, Divišáci ve vděčném nadšení pak počali rozdělovat poslední kusy, a to byl ten moment, kdy se v očích všech zjevil ten pravý pohádkový konec. Odbíjí hodiny a je jasné, že Mikulášská zábava bude štědrá.
Ale jak to bývá u Edy, všechno to nebylo jen o mase. Byl to zážitek pro duši, ale i pro ten sváteční zázrak, který se tu udál.
Koncerty
Diviška je místo, kde koncerty běží spíše podle lunárního kalendáře než podle programu. Nikdy nevíte, kdy narazíte na novou kapelu, která se snaží dostat z garáže na větším pódiu, nebo na ostřílené borce, kterým všechno klape – kromně včerejší zkoušky požárního systému.
Vedle toho všeho je pizzerie Silvio, dříve známá jako hospudka Šanghaj U Jarouška, kde každý koncertní večer zaváněl více či méně po čerstvé pizze.
Když čekáte na začátek koncertu, můžete se občerstvit u Silvia a dát si pizzu, která vás naladí , než přijde první poryv větru z pódia.
Tábory pro děti
Letní dětský tábor "Pánská jízda s dětmi, hlavně bez matek" pod vedením legendárního Edy Smetany, alias "mistra improvizací", byl zážitkem roku!
Tatínci a děti přijeli s plnou polní – zásoby kečupu, třech druhů klobás a různé pochutiny s notnou zásobou tekutin.
S přehledem tatínci všechno řídili, od první rozcvičky až po noční bojovku s (nechtěným) efektem skrytých tatínků v křoví.
Eda si s úsměvem na tváři po celý pobyt připomněl: "Co by na to asi řekla jedna či druhá maminka?"
Ale hned myšlenku zaplašil a věnoval důležitému plánování dalšího dne, kdy se mělo dít něco opravdu speciálního – tatínkové se totiž rozhodlo soutěžit v disciplíně "Uvař si sám aneb děti".
A jak to všechno skončilo? Přesně tak, jak bychom čekali – lehce připálená večeře, s dětmi usínajícími u ohně, a Edův šťastný úsměv nad tím, že zase všechny děti možná přežily a tatínci taky.
Veterání
To
je nádherně nostalgická vzpomínka na dobu, kdy i v menších a
skromnějších obcí, jako je Diviška,
byly technické skvosty na kolech
zdrojem obdivu a hrdosti.
Historie spojená s takovým unikátem, jako je aerovka, krásně dokresluje nejen sociální proměny, ale i pokrok v technologiích a designu, které se promítají do každodenního života. A také fakt, že tyto technické poklady zanechaly nesmazatelnou stopu v srdcích místních lidí, kteří na ně dnes hledí s určitou nostalgií a úctou.
Jaký dopravní prostředek nebo typ vozidla se vám nejvíce vybaví, když vzpomínáte na tyto "zlaté časy"?
Tak to je tedy parádní akce! Ples automobilových veteránů spojený s tancem jako dokonalá příležitost pro všechny milovníky klasických aut i nostalgických rytmů.
A ta taneční zábava je skvělý nápad – protože jen vystavovat by byla škoda. Představuji si plesové šaty a obleky z různých dekád, společenské tance od swingu po rock'n'roll, a samozřejmě krásně naleštěná auta jako dekoraci.
Bylo to na místě s atmosférou, v klasickém venkovském sále "Dům osvěty" u Antoníčka v Divišce.
Úlet roku 2010
Zájezd do Sence byl skutečně úletem roku – a to jak v přeneseném, tak doslovném smyslu. Bylo to, jako by někdo zmáčkl tlačítko "rychlý posun zpět" na starém walkmanu a my přistáli v osmdesátkách.
Přípravy na tuto cestu byly samy o sobě malým dobrodružstvím. Místo tradičních kufrů se balily kazety, walkmany, a zářivě barevné teplákovky. Vrcholem šatníku byla ponýrská móda, tentokrát pro všechny – od pamětníků, kteří si ještě pamatují, jak v tom trénovali svazácký pochod, až po ty, co tehdy ještě ani nebyli na světě a netušili, že něco takového existuje.
Byl krásný letní den, slunce svítilo a mírný vánek rozrážel horký vzduch, když se skupinka rodin vydala na cestu za dobrodružstvím.
První zastávka přinesla malý kulturní šok. Kolemdoucí se tvářili, jako by viděli jednorožce na skateboardu, spontánně tasili fotoaparáty, fotili jako diví a někdo dokonce slavnostně otevřel i Kofolu, aby si tu chvíli řádně zalili nostalgickým bublinkovým zážitkem.
V autobuse, který je vezl, se brzy rozezněly staré dobové písničky, které znali všichni,
dokonce i ti nejmenší.
Každá další zastávka pak byla jako výlet do muzea socialismu, jen živější jako více křiklavými
barvami – od pionýrských her až po divoké svazácké akce.
Cesta ubíhala rychle, provázená smíchem, vyprávěním starých historek
a občasným zpíváním na plné plíce.
Když konečně dorazili do akvaparku, radost a očekávání byly na vrcholu. Děti se rozběhly k tobogánům
a zatímco dospělí si užívali chvíle odpočinku na lehátkách nebo se připojili ke hře ve vodě.
Zakrátko se stalo jasné, že akvapark byl skutečným třešničkou na dortu celé akce. Děti se smály, skákaly do vody a tvořily vodní víry, zatímco dospělí se těšili ze společných chvil a letních radovánek.
Jak se den chýlil ke konci, skupinka se zabalila do ručníků a s úsměvem na rtech se shromáždila,
aby si připomněla zážitky dne.
Slunce pomalu zapadalo, ale ve srdcích všech zůstala záře krásného dne, kdy se spojili vzpomínky
z minulosti s přítomným okamžikem – a všichni odcházeli s příslibem,
že si takové chvíle snad ještě jednou zopakují.
Ale to nejlepší přišlo až nakonec. Autobus zastavil, dveře se otevřely a my s lehkostí a nadšením vystoupili zpět do roku 2010, s pocitem, že svět je najednou trochu jiný
a že retro už nikdy nebude jen slovem.